MAROCCO (may 2001)

deník z cesty okolo Maroka  (květen 2001)

Vyrážímě s Filipem 9. května z Portugalska, mapa Maroka velká jak pohlednice, batoh poloprázdný, ňáký marky a hlavně supr pohoda. Jedeme nočním busem až na jih do Vila Real S. Antonio kde je hranice se Španělskem. Koupili jsme ňáký pesety, začínáme stopovat, celkem rychle se na tři auta dostáváme do Huelvy. Tady chytáme buzíka, kterej byl totálně nepříjemnej a vyhrožoval, že nás zabije když mu nevyhovíme, nakonec to vzdal a  šťasní stojíme v Seville na hlaváku. Sušenkama a mlíkem slavíme, že jsme přežili. Berem bus až do přístavu Algeciras. Našli jsme si místo pod palmou na ňákým parkovišti.

Ráno mám celej spacák pokrytej slimákama, jdeme na konzulát zažádat o víza, jsou drahé (1000 Kč), úředníci neochotní, francouzské formuláře a vízum nám dali jen na 10 dní. Nakonec jsme ale viděli všechno, co jsme chtěli. Přidáváme se ke Slovákům Mirovi a Lindě, o 5 minut nám odplul levnej trajekt, tak zase cálujem zbytečný prachy. Pak už první kroky v Africe, políbil jsem matičku Zemi. V Ceutě (šp. město), jdeme asi 3km k hranici, čekáme na odbavení, potom si vybíráme jednoho z asi sta nachystaných taxíků a zrovna blbě, v Tetuanu nás řidič a kumpáni okradli o pár peněz. To nám to začíná. Berem bus do Chefchauenu, všechno je úplně jiný než u nás, všude zmatky, řev a chaos, prostě paráda. Chefchauen je prý nejkrásnější marocké městečko, navíc vyhlášené mezi hipíky celého světa díky hašiši. O půlnoci kontrolujem medinu, v krásné hospůdce večeříme kuskus a samozřejmě mátový čaj.

Ráno fičíme k prvnímu velkému cíli - královské město Fés - kulturní i duchovní centrum Maroka. Jízda busem byl opět zážitek, pašuje se, uplácí se policajti...Medina se tu jmenuje Fés el-Bali, našli jsme si hotýlek a vyrážíme na trhy, necháme se unášet davem v těch úzkých uličkách, vůně koření, vyhýbáme se oslím dopravním zácpám, prodává se tu skutečně všechno hned vedle čerstvých beranních hlav leží cukroví, naproti zas kravský kopyta  a slepice. Všichni ti "bysnysmani" nás doslova naháněj do svých krámků kopit koberec, keramiku, bonga a papuče. Smlouvat se dá všechno, tak třeba vodní dýmku jsem ukecal z 280 dirhamů na 50, on že to je málo tak jsem to šel zkusit vedle a on za mnou utíkal, brečel a škubal si vlasy jak na mě prodělá, ale že mi ji teda dá. Vyzkoušet na českých tržnicích s Ťamanama!!!

Ráno pohoda, v Maroku se nikam nespěchá, tak my taky ne, vegetíme a zkoumáme město, mešity a jsem z toho života tady úplně vyřízenej. Islám je celkem v poho, teda kdyby tak neomezovali ženský práva.

Večer fičíme směr Rissany - celou noc v busu - ráno v posledním městě před Saharou. Tu už čekaj chlápci s jeapem, zaručeně nejlevněji nás prej zavezou do vnitra pouště. Tak fičíme asi padesát kiláků pouští k jakémusi hotýlku, nechali jsme tam bágly a fičíme na písek, řádíme jak blázní, tyhlety duny jsou nejvyšší na světě. V podvečer si najímáme velbloudy a beduína a vyrážíme přespat do oázy. Večer se bavíme hraním na bonga a jdeme spát pod hvězdy. Hvězdná obloha na Sahaře je osmý div světa, to nekecám.

Ráno vstáváme v pět aby jsme stihli východ slunce, byla to paráda. Spěcháme pryč z pouště, než začne pařák, kolem poledne už jsme v Rissany, jenže bus na kterej nám včera prodali lístek prej nejede. Chtěli nám vrátit prachy, ale nastěstí jsme si vyhádali ňákej jinej spoj. Na nádru jsme rozdávali děckám žvejky (to byla blbost), o které se pomlátili. Pokecali jsme tam s pár lidma. Celou noc tvrdnem v autobuse, ve čtyři hodiny kdesi přesedáme, ničemu nerozumíme, hlavně když jsme nad ránem...

v Marakéši. Marakéš je nazýván "červenou perlou Maroka", všechny cesty vedou na centrální náměstí Jemaa el-Fna, které v noci parádně ožívá. Je tu i překrásná mešita Koutoubia - 800 let stará, 77 m vysoká a spolu s vezírksým palácem  de la Bahia tvoří nejkrásnější islámský monument celé sev. Afriky. Vybrali jsme nejlevnější hotel a zkoumáme medinu. Obchodníci nás zase lákaj do svých obchůdků, kupujem ňáký dárky. Večer jsme došli na to náměstí - atmosféra jak blázen - shon, mumraj, tma, hvězdy, vůně, barvy, ohně a lampy, zaklínači hadů, komedianti, tanečníci, hudebníci, vypravěči, léčitelé no a hlavně kuchaři. To vše tvoří parádní festival. Barvy, vůně, smažení šneci, kebab a pražené ořechy. 70 stánků s pomerančovými džusy. Žádná komerční turistická atrakce, ale každodenní realita.

Ráno fičíme na bus - směr pohoří VYSOKÝ ATLAS, přidali se k nám ňácí amíci, cesta lokálníma busama je trochu o nervy. Řidič si rád pokecá s kolemjdoucími, lidi stopujou i v poli, nakládaj, vykládaj, na střeše jsme kromě spusty krabic a sena vezli i kozu....Dojeli jsme ňák do městečka Asni, tady berem ještě minibus do vesnice Imlil - celkem 60 km jedeme čtyři hodiny. Konečně vyrážíme na trek, stoupání serpentinama, fakticky nádherné hory................až večer docházíme do základního tábora ve výšce 3000 m. Je tu pár horalů ve stanech, taky domorodí nosiči nákladů mají parádní stany, s Filipem a Paulem spíme pod hvězdama - v bundách a botech ve spacáku klepem kosu.

Ráno vstáváme s východem slunce před pátou, vyrážíme na vrchol, nejdřív prudký stoupání po štěrku a skalkách, pak několik hodinek po hřebenu - před polednem stojíme na vrcholu - Jbel Toubkal - 4167 m. - nejvyšší hora sev. Afriky. Gratulace, chvíli se kocháme výhledem na okolních 10 čtyřtisícovek a mnoho dalších vrcholů, mrakové moře. Je ale zima jako blázen, rychle utíkáme dolů, v chatě jsme vyzvedli bágly a prdíme to taxálem až do Marakeše, bereme noční vlak až na sever do Tangeru (zastávky jen v Casablance a hlavním městě Rabatu), ve vlaku se leží i na zemi - průvodčí každého trpělivě přešlapuje. Ráno v Tangeru - končí nám víza - nastupujem na trajekt - obrat se nás snaží dokonce i státní úředník - ještě večer jsme se dostali na španělsko-portugalskou hranici, ráno bus do Bragancy - zase ňákých 12 hod v busu.

MAROKO JE SKVĚLÉ !!!

Chtěli byste zažít pořádné dobrodružství, jeden den dostávat úžeh z 50stupňového vedra a druhý den drkotat zuby ve sněhu a mít přitom, na základě rad knižních průvodců, chlácholivý pocit bezpečí? Pak je Marocké království přesně místo pro vás

nakonec pár rad:

dont go to Ceuta and Tanger (but probably u will be forced to do it)

dont wait the q on the marokian consulate in Algeciras with Marokan people - foreigners have the left window.

try to arrange your visa in your country in advance - ull get it cheaper and for more days

the cheap boat leaves the harbour at 2p.m.(2000 pst), if u dont catch this one, u will pay 3400 for faster one.

dont give the presents to children when u r being watched by the other children

change the money in Marocco - u will get better rate

Let´s go guide is quite good, but we have found cheaper stuff to save our budget